Navzdory četným tvrzením členů pro-trans hnutí, role okolí v souvislosti s transsexualitou je prokazatelně znamenitá. Pro-trans aktivisté se působením v médiích snaží širokou veřejnost přesvědčit o tom, že se transsexualita vyvíjí již v prenatálním stavu člověka, dosud ovšem nevyšla ani jedna řádná studie potvrzující toto tvrzení. Transsexuální myšlenky lidé přejímají primárně ze svého okolí, což nám potvrzuje i exponenciálně rostoucí “trans trend”. Člověk žijící mimo vliv společnosti se s krizí identity nesetká a stejně tak si nezačne přivlastňovat stereotypní chování opačného pohlaví. Novodobý fenomén transsexuality má navíc jasně datovaný počátek.
Rozvoji transsexuálních myšlenek předchází definovatelné události ze života pacienta, lze proto říci, že transsexualitu spouští vliv okolí a prostředí, v němž člověk vyrůstá. Vezmeme-li toto v potaz, nejistota ohledně vlastní identity vzniká buď přímou či nepřímou vinou rodičů, vrstevníků a sociálních sítí. Jedná se čistě o záležitost psychickou, nikoli fyzickou. Mozek, chromozomy a metabolické procesy muže a “trans ženy” jsou identické, a to samé platí i při srovnávání žen a “trans mužů”.
Na otázku vzniku zatím není jednotná potvrzená odpověď, dle souvisejících výzkumů je ovšem téměř stoprocentně jasné, že za rozvojem transsexuality stojí traumata, psychické problémy a poruchy, indoktrinace ze strany jiných transsexuálů a touha po odlišení se od normální společnosti. Jedním příkladem zmíněných výzkumů je studie zveřejněná na webu americké Národní lékařské knihovny.
Indoktrinace je s pro-trans hnutím spjata velice úzce - transsexuálové zcela standardně vedou nezletilé děti i raněné dospělé k podstoupení tranzice a slibují jim, že se tímto vyřeší všechny jejich problémy. Obtíže ale po dokončení tranzice nezmizí a často se ještě zhorší. Vysoké nebezpečí představují mimo jiné online skupiny transsexuálů a dalších mentálně nestabilních jedinců, jelikož právě takové skupiny působí jako úrodné pole ideální pro manipulaci a indoktrinaci psychicky strádajících jedinců hledajících životní řešení.
Tranzice je u většiny pacientů prostředkem k úniku před sebou samým. Prvotní impuls pro vznik transsexuality u daného člověka si ovšem pacient uvědomí až několik let po operativní změně pohlaví. Mnozí se také související sebereflexi celoživotně brání a v rámci pudu sebezáchovy lžou sami sobě, aby nemuseli projít devastujícím procesem uvědomění vlastní chyby.
Informovanost zde hraje obrovskou preventivní roli, tu ovšem potlačuje neustálý přísun nepravdivých informací sdílených trans komunitou a lidmi, kteří jsou v oblasti jakkoli zainteresovaní. Základní hodnotou trans hnutí je potlačovat přírodní zákony o muži a ženě, samci a samici, doporučujeme proto se na věc dívat logicky a klást si tyto základní otázky: PROČ chce někdo být opačným pohlavím? CO si myslí, že tranzicí získá? A PROČ mu není dobře takovému, jaký od narození je?