Osobní zkušenost Daniela Black: Jak se k detranzici staví profesionálové?

Daniel Black žil jako transsexuál po dobu šesti let, sociální tranzici započal již v 16 letech a následně detranzitoval ve věku 22 let. Ošetřující sexuoložka určila nesprávnou diagnózu (genderový nesoulad) a ignorovala veškeré příznaky jiné psychické nemoci, a to hraniční poruchy osobnosti, která byla Danielovi oficiálně diagnostikována až v roce 2022. Místo depresí, anorexie a právě symptomů této poruchy se stejně jako v případě svých dalších klientů zaměřila na výdělek, který jí nový tranzitující pacient přinese.

Daniela se lékařka spolu s dalším uznávaným sexuologem v ohledu transsexuality snažila od detranzice odradit lží. Oba nezávisle na sobě tvrdili, že detranzice v České republice není legislativně možná - tento výrok Daniel automaticky vyvrátil v momentě, kdy se mu díky konexím mezi lékaři podařilo získat zpět mužské rodné číslo.

Lékaři pracující v oblasti transsexuality často ohýbají pravdu ve svůj prospěch. Ať už jde o legislativní procesy, účinky hormonální terapie, dopady operace nebo statistické údaje, Black a tisíce dalších si vyslechli nespočet zásadních lží. Naprosto očividnou nepravdu představuje například tvrzení o nulaprocentním zastoupení detranziterů v České republice, kterým se zdravotníci dlouhodobě prezentují.

Ano, Daniel Black je prvním českým detranziterem, který veřejně bojuje proti trans-propagandě. Ovšem navzdory tomu, co lékaři v oboru tvrdí svým pacientům a hlásí veřejně v médiích, není ani zdaleka jediným, kdo úředně získal zpět své biologické pohlaví.

,,Dva přední čeští sexuologové zaměřující se na transsexualitu mi tvrdili, že detranzice legislativně není možná, nemá precedent a nikdo v Česku ji dosud nepodstoupil,”  uvádí Daniel. ,,Odhalit pravdu mi pomohl až chirurg, který mi v rámci detranzice vypreparoval prsní implantáty a zrekonstruoval mi hrudní svaly. Moje zkušenosti ho zděsily a po naší konverzaci okamžitě volal mé sexuoložce, která až jemu jakožto lékaři odhalila, že detranzice možná je - ovšem dojít k ní můžete jen stejně jako k původní změně pohlaví. Stejné podmínky, stejné testy, stejné požadavky, stejná doba... Samozřejmě šlo jen o další lež.”

,,Se sexuoložkou jsem se po pár měsících sešel. Odmítala mi vysvětlit, jak k mé diagnóze došla, na základě čeho ji určila a proč. Nechtěla se mnou o ničem mluvit. Nakonec z ní jen vypadlo, že na detranzice neexistuje precedent a že to mám řešit s autoritami,” pokračuje Black. 

,,Kontaktoval jsem proto Ministerstvo zdravotnictví. Popsal jsem, co chci, a dodal, že odmítám procházet další tranzicí. Nebudu přece jako biologický muž čekat, až mi skupina doktorů dovolí být oficiálně mužem. Teprve úřednice mi prozradila, že jedinou podmínkou detranzice je kastrace. A tou samozřejmě musí projít každý transsexuál, když chce dosáhnout úřední změny. Takže kde jsou ty zákazy? Kde jsou ty limity a nařízení, že musím podstupovat další tranzici? Všechno to byla jen lež k zakrytí toho, že po Česku chodí desítky detranziterů se stejnými zkušenostmi, co mám já.”

,,Mým cílem teď je sdílet pravdu, k níž jsem se dopátral, a pomáhat dalším. Denně mi píší lidé, kteří své tranzice litují a bojí se detranzitovat. Pár jich znám i osobně. Pravidelně mě prosí o pomoc zoufalí rodiče, jejichž děti hlásají, že se cítí jako opačné pohlaví. Tenhle kult živící se na utrpení psychicky nestabilních jedinců musí skončit. A jestli mě za má slova a činy mají liberální lidé nenávidět, tak ať.”

Sexuologové a psychologové v České republice málokdy pátrají po důvodu. ,,PROČ se cítíte jako opačné pohlaví? Proč máte pocit, že jste někdo jiný, než kdo doopravdy jste?” Ti, kteří takové otázky kladou, jsou považováni za transfoby a v některých případech jim je znemožněna práce. Takové otázky přitom dokáží během několika hodin vrátit pacienta na správnou cestu. Člověk tímto získá možnost smířit se sám se sebou a pracovat na sebepřijetí za pomoci kvalitního psychoterapeuta. Tranzice ovšem zůstávají celosvětovým fenoménem z určitého důvodu, a tím důvodem jsou peníze.

,,Kdybych tehdy šel za odborníkem, který by mi po půlhodinové konzultaci nepředepsal hormonální terapii a nezačal mi plánovat operaci spodku, nikdy bych do toho nešel. Byl jsem nešťastný a chtěl jsem utéct před sebou samým,” říká Black. ,,Sexuoložka mě po pár minutách konverzace nazvala jasným případem, jestli jsem jím ovšem někdy byl, nic jako transsexualita neexistuje. Jak bych mohl být jasným případem a po šesti letech se rozhodnout žít zase jako to, co jsem vždycky byl - muž. Když jsem byl jasným transsexuálem já, pak jím nikdo není.” 

,,Po letech rešerší a sebereflexe jsem došel k závěru, že nic jako genderová dysforie neexistuje. Je to jen vymyšlená nemoc postavená na vážných psychických poruchách, které se jako jediné na světě řeší operativními změnami. A to jednoduše proto, že to lékařům přináší obrovské množství peněz,” uzavřel.