Právník Jan Jiří Šlajs se v časopisu Třídní učitel vyjádřil k dětem inklinujícím k myšlenkám a filozofickým směrům pro-trans hnutí. Ve svém komentáři obhajoval základní hodnoty liberálních jedinců způsobem, kdy rodiče, kteří nepovolují školám svých potomků dané nezletilé oslovovat v opačném pohlaví, prezentoval jako hlavní nepřátele “trans dětí”. Dále vypichoval práva nezletilých na seberealizaci a udával, že názor nezletilých se legislativně i morálně staví na stejnou úroveň jako názor jejich zákonných zástupců. Jsou to právě lidé jako pan Šlajs, kteří pak obecnou veřejnost vedou ke slepému přijímání trans jedinců, což by do budoucna mohlo vést až k populační katastrofě.
“Ve všech otázkách týkajících se dětí musí být hlavním vodítkem nejlepší zájem dítěte, a to včetně jednání školy vůči dítěti,” píše Šlajs. S tímto tvrzením nejde než souhlasit, ovšem nejlepší zájmy dětí jsou v rámci trans-hnutí zcela ignorovány. Nejlepším zájmem dítěte je dbát na jeho zdraví, a to jak fyzické, tak psychické. Sociální, hormonální i operativní tranzice mají ovšem zcela opačný efekt na oba zmíněné aspekty. Děti jsou hormonální terapií doživotně sterilizovány, hormony mimo jiné u mladistvých způsobují nedovyvinutí mozku a vznik zhoubných i nezhoubných nádorů v těle, což dokazují například související studie zveřejněné na webu americké Národní lékařské knihovny (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5102198/ a https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5868281/). Sociální tranzice pak standardně vede k odcizení mezi vrstevníky, šikaně a často až k rozvoji sociálních fobií. Operativní tranzice celkový proces uzavírá a doživotně zohyzdí tělo pacienta.
“Přijetí jeho genderové identity okolím představuje zásadní složku v jeho nerušeném vývoji. Klonil bych se tedy k tomu vyjít dítěti vstříc a oslovovat jej tak, jak si přeje,” uvádí dále právník. Názor dítěte je nepochybně důležitý, děti jsou ovšem velmi snadno zmanipulovatelné, jsou nezkušené a mnohdy nemají rozvinuté schopnosti se nad myšlenkami ostatních zamyslet kriticky. Rodič nese odpovědnost za zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte, názor nezletilého tedy v takovém případě nelze považovat za rozhodující. Jakmile začne dítě zpochybňovat své pohlaví a identitu, je třeba jej vložit do péče schopného psychoterapeuta, který se při pravidelných sezeních bude soustředit na prvotní impulz k rozvoji “trans” myšlenek dítěte. Tedy ptát se na otázku: “PROČ se cítíš jako někdo jiný, ČEHO dle tebe tranzicí dosáhneš a PROČ se necítíš dobře takový, jaký jsi?”
Šlajs na závěr s nepřímou podporou výtržků ze školního zákoníku udává, že by školy měly být povinné respektovat žádané oslovení a rod jednotlivých “trans dětí”, načež uvedl následující: “Závěrem pouze opakuji, že z hlediska školy považuji za vhodnější vyjít žákovi vstříc i s ohledem na to, že pokud je ohledně otázky své identity ve sporu s rodiči, kteří ji nechtějí přijmout, pak by právě škola měla být místem, které žáku zajistí přijetí a pocit bezpečí.” Zde je třeba si uvědomit, že školy nemohou jednat proti vůli rodičů, pakliže se nejedná o krajní případy. Učitelé zde navíc ani nejednají na základě odborného posudku klinického psychologa. Podporovat děti v rozvíjení nebezpečných trans iluzí ve školním prostředí je proto z mnoha pohledů jednoznačným tabu.