29letý Sascha Bailey, umělec a syn významného britského fotografa, nedávno ve článku pro britský Daily Mail sdílel svůj příběh o hledání vlastní identity a následných pochybnostech při zvažování tranzice. Sascha, třetí potomek a syn otcovy čtvrté partnerky, před dvěma lety procházel velmi komplikovaným obdobím. Již několik měsíců zvažoval sebevraždu, když mu na diskuzních fórech začali příslušníci trans komunity nabízet své rady a možnost proměny v ženu. Jejich podpora a manipulativní fráze muže nakonec přesvědčili o benefitech tranzice a důvodech, proč by měl procesem sám projít.
Původní vizí bylo stát se „skutečnou Barbie“, ženou s plnými křivkami a dlouhými blond vlasy. Avšak poté, co začal hlouběji zkoumat své pocity a motivace, došel k uvědomění, že změna identity není tou správnou odpovědí na komplexní emocionální problémy, které ve svém nitru prožíval.
Článek detailně popisuje Saschovo manželství, které on sám označuje za zdroj PTSD (tedy posttraumatické stresové poruchy), a rozhodnutí pro tranzici ve snaze utéct před silnými depresemi. Změnu však odložil, což mu později umožnilo dojít k závěru, že nemusí změnit svůj vzhled a způsob sebevnímání k tomu, aby začal pracovat na svých psychických potížích. ,,Tranzice pro mě byl způsob sebevraždy, aniž bych opravdu zemřel. Byl jsem tak nešťastný a nespokojený se svým životem,” popsal Sascha. ,,Myslel jsem si, že když udělám tuhle jednu věc, tak se všechno změní. Mohl bych ze sebe vytvořit úplně nového člověka.”
Přesvědčený Sascha se sešel s odborníkem, který mu okamžitě potvrdil diagnózu a předepsal mu hormonální terapii. Hormony si ale Sascha nikdy nevyzvedl. ,,Vidím obrovský problém v tom, jak velké množství diagnóz genderového nesouladu se teď určuje. Myslím si, že je hodně lidí jako já, kteří jsou jen nepopsatelně nešťastní a věří, že tranzice z nich udělá nového člověka a všechno spraví,” doplnil. ,,Když jsem se rozhodl, že jsem trans, bylo mi skvěle, protože jsem měl pocit, že se blížím k dosažitelnému cíli.”
Zachránilo ho až neočekávané zpomalení procesu tranzice, díky němuž došel ke dvěma důležitým závěrům: ,,Zaprvé, nemůžu vědět, jak se cítí žena, protože jsem ženou nikdy nebyl. Takže ta představa, že říkám větu ‘Cítím se jako žena’, mi přišla naprosto absurdní,” konstatoval Sascha. ,,Zadruhé, uvědomil jsem si, že nemusím měnit svůj vzhled kvůli tomu, jak jsem se cítil uvnitř. Musel jsem se s tím jen smířit.”
Sascha zakončuje své vyprávění slovy: ,,Je to moje zkušenost, ze srdce mluvím o něčem, co znám.” Navzdory možnosti, že se stane terčem online kritiky, vyjadřuje naději, že jeho příběh bude inspirací pro ty, kteří prochází podobnými výzvami.